Historie létání v Jeseníkách
 | ||
|
Střepinky z historie Aeroklubu Jeseník Ing.arch. Josef Myslivec, Brno, listopad 2006 Byl jsem jeden z prvních nadšených provozovatelů plachtění na letišti Jeseník, který začínal od modelářských prvotin, přes vedení modelářského kroužku až k prvním skokům na gumovém laně ze svahů na tehdejším jesenickém letišti. Vše bylo tehdy pod starostlivým dohledem dnes již legendy jesenického plachtění – Lojzy Hlisnikovského. Můj první desetivteřinový skok již na navijáku z mého záznamu letů je 26.10.1951 na ŠK 38 OK 5328 – tehdy ve věku necelých 15 let. Pokračování bylo v dalších skocích a následujících delších letech až ke zkoušce C, které jsem dosáhl svým startem č. 95 16.5.1953 na Z-24 OK 8511 časem 1 hod. 6 min. a převýšením 1 500 m (dosažená výška 1 700 m).  
Všichni jsme tehdy pozorovali rotorovou oblačnost za svahy Šeráku a „altocumuly lenticularis“ nad námi s nadějí na jejich zdolání spolu s brněnskými plachtaři, kteří sem v létě jezdili na prázdniny. Při silných západních větrech jsme úporně útočili na svahy nad lázněmi s očekáváním, že nás vynesou do vlny. Bohužel se to z navijáku stále nedařilo. I když se někdy při silném větru podařilo při startu získat až 700 m. Svah nad lázněmi (Studniční vrch) neměl tu dobrou konstelaci propojení svahového proudění s vlnovým.  autor vzpomínek v Galánce - březen 1953 Bohužel jsem startoval dosti pozdě. V čase západu slunce po optickém povelu z letiště Jeseník, kam se veškeré osazenstvo mezitím přestěhovalo, jsem musel rychle k zemi. Další průběh byl málem dramatický. Neuvědomil jsem si rychlost větru (byl jsem 16-tiletý fracek) a po dvou otočkách vývrtky jsem se octnul až za úrovní Zlatého Chlumu. Rychlostí přesahující 100km/hod. jsem se pak těžce probojovával k letišti, které se najednou stalo téměř nedosažitelné. Naštěstí to vyšlo. Přistál jsem na hranu letiště. Z výše uvedených důvodů jsem dosáhl pouze výšky 1 250 m (převýšení od vypnutí 950 m). Let trval 2 hod. 15 min. Dosti dlouho jsem se „plácal“ na svahu. Proč toto všechno píši? Protože jsem na letišti Jeseník prožil své dětství a mládí a nepamatuji se, že by někdo z jesenických plachtařů přede mnou letu v dlouhé vlně dosáhl. Zřejmě jsem byl ten první jesenický plachtař v historii Aeroklubu Jeseník, kterému se podařilo létat v dlouhé vlně. Každé letiště má svou historii, která je pečlivě udržována. Letiště v Mikulovicích by mělo navazovat na historii jesenického letiště, protože to je historie jednoho aeroklubu. Jestliže se zachovaly staré startovní knihy, je v nich možno porovnat údaje uvedené v mém záznamu letů plachtaře. Moje letecká kariéra bohužel brzy skončila. Po ročním působení na letišti Medlánky v Brně jsem dne 26.7.1955 prokázanou leteckou nekázní „zrušil“ jeden z nejlepších medláneckých závodních strojů VT-25 OK 8842. Za to jsem si vysloužil „doživotní dištanc“, odebrání pilotního diplomu a následující soudní řízení. I když mi byl později nabídnut návrat k létání, nemohl jsem se již z rodinných a pracovních důvodů ke svému největšímu koníčku vrátit. Zůstaly mi pouze vzpomínky na nejkrásnější životní zážitky a letadly jsem se pak již jen vozil při svých služebních i soukromých cestách. Sice jsem tak často poznával z výše pěkný kousek Evropy, ale nikdy se to nevyrovnalo zážitkům z vlastního létání. Jako památka mi zůstal po mnohém stěhování jenom můj záznam letů a pár fotografických snímků.
Autorem fotografií byl Jaroslav Polášek, který byl excelentním fotografem a někde v rodinných archivech snad zůstaly některé z jeho snímků.
A závěrem
26.7.1955 – havárie u Lhoty Rapotina
27.7.1955 – rozkazem náčelníka letiště Medlánky doživotní zákaz létání
Samotná havárie byla skutečně havárie. Při skákání drátů se mi podařilo Šohaje úplně zlikvidovat. Špici mi usekly dráty těsně před nohama, křídlo jsem přerazil o sloup. Zbytky Šohaje pak nakládali po kouskách na nákladní auto. Sám jsem vyvázl bez jediného škrábnutí. Tentýž den porouchal dalšího Šohaje ještě kolega Šafránek z Medlánek při přistání ve vzrostlém obilí. Protože tehdy v Medlánkách bylo v krátkém údobí více havárek, tehdejší náčelník Šach se natolik rozčílil, že vyhlásil moji havárii za exemplární, udělil mi doživotní dištanc a nehoda byla jako exemplární případ čtena ve všech denních rozkazech v celé republice. To mi potvrdil i můj bratr, který tehdy létal motoráky v Hranicích. V historii Medlánek se jednalo o jakýsi záporný příklad, o kterém se ještě velmi dlouho hovořilo.  Ing.arch. Josef Myslivec při své návštěvě na letišti v Mikulovicích v červnu 2007 - zcela vpravo
|
