Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 04.01.2017 17:53:23 

Historie létání v Jeseníkách

1967 - 1982
Létání v Šumperku a vznik letiště v Mikulovicích
Léta 1967 - 1982
 
  Po delší odmlce, kdy plachtaři z Jesenicka neměli kde létat, protože letiště vybudované na konci 40. let v Jeseníku bylo r. 1954 zabráno vojenským útvarem, se až koncem roku 1967 projevily první snahy o obnovení činnosti Aeroklubu Jeseník. Byla to především zásluha pánů Jiřího Šimíka a Jaroslava Nezvala, kteří navštívili bývalé piloty a členy tehdejšího Aeroklubu Jeseník, shromažďovali informace, zjišťovali podmínky pro obnovení létání v našem regionu a také uskutečnili řadu předběžných jednání na oficiálních místech.
  Na ustavující schůzi obnoveného Aeroklubu Jeseník, konané 10.7.1968, se sešlo na 34 bývalých i nových členů, vč. pana Aloise Hlisnikovského. Byla zde zvolena rada AK a navrženo několik lokalit pro výběr vhodné plochy a pro vybudování letiště: Rejvíz, Bukovice, Smrčník a bývalé letiště. Vzhledem ke špatné dostupnosti ploch na Rejvízu, v Bukovicích a na Smrčníku byla veškerá další jednání zaměřena na získání plochy bývalého letiště v Jeseníku. Avšak tato snaha byla brzy zmařena ze dvou důvodů: prvním bylo místní šetření ČLI, jehož výsledkem byl požadavek rozsáhlých terénních úprav, a dále pak srpnové události roku 1968, které zcela změnily situaci a v jejichž důsledku se plocha bývalého letiště stala součástí vojenského cvičiště sovětské posádky.
  Nakonec díky J.Šimíkovi byla vybrána plocha u Nové Vsi, v katastru obce Mikulovice. Jejím majitelem bylo tehdejší JZD Hraničář Mikulovice. Díky pochopení předsedy JZD ing. Kamlera byla po odsouhlasení na členské schůzi JZD tato plocha dána k dispozici Aeroklubu. Následovaly kroky nezbytné k vybudování letiště a jeho uschopnění k leteckému provozu: místní šetření o vhodnosti plochy pro výstavbu letiště za účasti AČSR a ČLI, projekt na VPD a ochranná pásma, projekt na hangár, vyřízení provozního povolení, zpracování letištního řádu. Na všech těchto úkolech se největší měrou podíleli Jaroslav Nezval, Jiří Šimík a Vítězslav Bomský, ale nemalou práci odvedli také například Jaromír Synek, ing. Eduard Fremder, Zdeněk Žůrek, Alois Hlisnikovský, Milan Jurčák, Petr Čeliš a další členové aeroklubu.

 


  Současně došlo v září 1968 k dohodě mezi Aeroklubem Jeseník a Aeroklubem Šumperk o spolupráci ve výcviku pilotů a instruktorů až do doby, kdy bude zahájen provoz v Jeseníku.

    Další důležité mezníky tohoto období:
10.4.1969 – Aeroklubu Jeseník udělena právní subjektivita.
20.5.1969 – podána žádost o zřízení letecké provozovny.
30.10.1969 – vydáno územní rozhodnutí o výstavbě letiště.
4.6.1970 – prokázána schopnost plochy k výstavbě letiště na základě místního šetření.

17.11.1970 – ČSSDL vydalo „Povolení ke zřízení“ a započala výstavba letiště v Nové Vsi.

 

  Prakticky se ale začalo budovat již r. 1969, práce probíhaly svépomocí, při výstavbě hangáru a úpravě plochy bylo v tomto roce odpracováno členy aeroklubu celkem 789 hodin (během září, října a listopadu byly vybetonovány základy pro hangár).

J. Nezval při výkopu "patek" pro hangár

E. Fremder při výkopu "patek" pro hangár

  Mezitím v Šumperku o víkendech probíhal plachtařský výcvik a také letní soustředění. Účastnili se bývalí jeseničtí piloti, kteří si obnovovali své průkazy, a také noví žáci Aeroklubu Jeseník. Létali s instruktory J. Podešvou a L. Martinákem.
 
Při výcviku došlo k zajímavé události. Jaroslav Nezval v kronice aeroklubu uvádí, že se dne 7.6.1969 s instr. L. Martinákem po navijákovém startu dostávají do vlny. Dosahují výšky
3150 metrů. Na letišti vypukne zmatek, zpočátku proto, že všichni chtějí okamžitě do vzduchu, později proto, že dotyční plachtaři se údajně ztratili. Je proto vyslána Ae-45, aby je našla. Spokojení plachtaři ale přistávají po 1 hodině a 50 minutách bezpečně zpět na letišti…

   
Šumperk, březen 1969 - příprava techniky před zahájením sezóny

 
Poslední start na soustředění v Šumperku 1969

  Na jaře 1970 se pak za pomoci závodu Ocelové stavby RD Jeseník začala stavět konstrukce hangáru. Rada Aeroklubu Jeseník se obrátila na všechny podniky v jesenické oblasti s žádostí o finanční i jinou pomoc. Reakce byly různé, ale přecejen se našlo pochopení, a to především u Rudných dolů Jeseník (poskytl montovanou halu), Řetězárny Česká Ves (válcovaný materiál) a MěNV Jeseník (finanční příspěvek). Významnou pomoc přinesl MNV Mikulovice a jeho předseda p. Soldán, který zařadil výstavbu letiště do akce „Z“.

  
Ocelová konstrukce hangáru - květen 1970

 
Rozestavěný hangár na pozadí "plachtařského počasí"
 
 
V roce 1970 byl Aeroklubem ČSR přidělen do Jeseníku první větroň, L 13 Blaník OK-8828, který byl převzat od AK Tábor a prozatím létal v Šumperku. S tímto Blaníkem pak během soustředění absolvoval J. Nezval vynucené přistání při létání v termice 13.8.1970 na ještě neschváleném letišti v Jeseníku. Za celý rok 1970 nalétali jeseničtí plachtaři v Šumperku téměř 100 hodin, na konci této sezóny měli jednoho instruktora (J. Nezval), dva piloty (J. Šimík, Z. Žůrek) a 9 rozlétaných žáků (A.Hlisnikovský, V.Bomský, E.Fremder, M.Jurčák, A.Polášek, J.Ovečka, F.Fárek, Z.Pecák, J.Jágr). Jaroslav Nezval se na příští výroční schůzi 19.2.1971 stává náčelníkem Aeroklubu Jeseník.

Soustředění v Šumperku v roce 1970

U našeho Blaníka - zleva: sedící J.Podešva, F.Fárek, Z.Žůrek, J.Šimík, stojící V.Bomský, A.Hlisnikovský


Nedostavěný hangár ke konci roku 1970

  V zimě a na jaře r. 1971 se dodělávají vrata hangáru, betonují se podlahy a provádějí se poslední úpravy VPD. Dne 14.5.1971 je konečně Českou leteckou inspekcí schváleno letiště v Mikulovicích jako způsobilé. Krátce na to byla provedena ještě kontrola ze strany Krajského aeroklubu Svazarmu, a to jak plochy a letiště jako takového, tak i techniky (L 13 OK-8828 a naviják). Zároveň byl přezkoušen v té době jediný jesenický instruktor J. Nezval krajským plachtařským inspektorem Holainem. Po té mohlo letiště Jeseník – Mikulovice konečně samostatně provozovat.


Vše připraveno, vytýčeno - inspekce může přiletět
(Z.Žůrek, J.Nezval, J.Vogl)
   
 
Imatrikulační prohlídka L13 OK-8828
v pozadí Z 226 z AK Krnov a L-40 Metasokol z AK Zábřeh


Před prvním aerovlekem z letiště Mikulovice - přezkoušecí let instr. Nezvala s insp. Holainem

 
První navijákový start z Mikulovického letiště ve směru dráhy 23
 
Šumperští parašutisté na letišti Mikulovice u příležitosti oslav Frývaldovské stávky

  Průběh dalších let v datech, číslech a důležitých událostech:

1971
V tomto prvním roce existence Mikulovického letiště výrazně přibývá žáků, pilotů i instruktorů z řad těch výše již uvedených, ale i nových, jmenovitě alespoň několik z nich, kteří zůstali v Aeroklubu mnoho let nebo se po letech vrátili: Josef Vogl, Jiří Bac, František Bac, Helmut Latzel, Ladislav Šigut…
Za celý rok 1971 se nalétá více než 250 hodin, ulétnou se první přelety a také se v listopadu koná první vlnové soustředění, zaměřené na výzkum vlnového proudění za Jeseníky, kterého se účastní také plachtaři z Medlánek. Údajně ale bylo „pouze“ několikrát dosaženo výšek kolem
2000 m QFE. Rekord roku ve vlně za Jeseníky nakonec držel p. Sovadina, který startoval z Krnova a za Šerákem dosáhl výšky 4800 m.


První vlnové soustředění na novém letišti v Mikulovicích společně s Medláneckými plachtaři v r. 1971

1972
V březnu je do Jeseníku přidělena první jednosedadlovka, a to VT 16 Orlík OK-3401 z AK Holešov. Během roku pak ještě „přichází“ další Blaník, OK-2825. Na těchto třech větroních je celkem za r. 1972 nalétáno necelých 430 hodin, kolem 650 km
na přeletech, sedmi stříbrných a jednoho zlatého převýšení. Dva piloti zahájili motorový výcvik v Šumperku.
   
1972 - J.Vogl i další piloti se přeškolují na VT 16                                                                     Aerovlek do vlny                        

1973
Tohoto roku se členská základna rozrostla na 52 členů. Do Jeseníku je přidělena první vlečná, Z 226 OK-KMC se 100hodinovým resurzem. Celkem v roce 1973 nalétali v Jeseníku 439 hodin, 3270 km a dosáhli 4 stříbrných a 1 zlatého plachtařského odznaku.
 Naviják Herkules 2 tady obsluhuje skutečný fešák - poznáte ho ?  (Fr. Bac, 1973)

1974
Celkové roční nálety poněkud poklesly, asi 245 hodin a 750 km, ale úspěšný byl letecký den s údajnou návštěvností 3500 diváků a také vlnový podzim, kdy bylo dosaženo osmi zlatých převýšení.

1975
Rok 1975 probíhal ve znamení budování, započalo se totiž s výstavbou správní budovy pod patronací závodu Ocelové stavby RD Jeseník. Původně byl vypracován projekt na jednopodlažní budovu, a tak po přepracování plánů bylo nutno pozměnit i část již vykopaných základů. Ale přesto stavba pokračovala poměrně rychle, mj. i proto, že se často dala přednost budování před létáním. I tak se však nálet zvýšil, celkem na 433 hodin a 1511 km.  Vlnové létání poprvé probíhalo po celý podzim a přineslo 5 zlatých a 2 diamantová převýšení.
   
Základy pro budovu KORD                             Ocelová konstrukce KORDu


Létání často muselo počkat, stavba měla přednost...

...ale přesto výcvik pokročil, přibyly kilometry i výšky dosažené ve vlně

1976
V roce 1976 přibývá opět několik členů, a to nejen plachtařů, ale také parašutistů, kteří zakládají v AK Jeseník paraodbor. Stavba správní budovy pokračuje slušným tempem, do podzimu je pod střechou. Nejvýznamnější událostí tohoto roku bylo bezpochyby zahájení leteckého provozu služebního letadla n.p. RD Jeseník L-200 Morava OK-UHA. Pilotem letadla se stal Jaroslav Nezval, mechanikem Jiří Gnida a zodpovědnou osobou Vlastimil Baudis, který byl hlavním organizátorem předchozích jednání, schvalování i následné činnosti. Další významnou událostí roku byl letecký den, konaný 5. září, s více než 3000 diváků. Sportovní výsledky tohoto roku: 451 hodin, 1931 km na přeletech, 3 splněné stříbrné odznaky, ve vlně pak 28 zlatých převýšení (z toho 13 jeseničtí piloti) a 2 diamantová převýšení (z toho 1 zůstal v Jeseníku).

  Zakládající členové paraodboru při AK Jeseník                   Jaro 1976 - zahájení leteckého provozu RD Jeseník                                      

1977
V zimních měsících 1976 – 1977 se pokračovalo s pracemi uvnitř správní budovy, na jaře roku 1977 se provedly dokončovací práce a v létě byla budova předána do užívání. Zbývalo ještě provést terénní úpravy a vybudovat chodníky.  Nálety tohoto roku dosáhly kolem 418 hodin, 650 km, ve vlně celkem 18 zlatých převýšení (z toho 8 jesenickými piloty) a 2 diamantových (1 zůstává v Jeseníku).

Léto 1977 - budova KORD dokončena

1978
V roce 1978 Rudné doly rozšiřují svou leteckou dopravu o další L 200 OK-OFH, která byla zprovozněna po generální opravě v LOTu Trenčín. Byl to jeden z vyřazených letounů, zakoupených původně na náhradní díly. Plachtění tohoto roku dosáhlo náletu 450 hodin, 1200 km a ve vlně pak 14 zlatých převýšení.

1978 - ke dvoustovce OK-UHA se přidává opravená OK-OFH

Plachtaři začínající v letech 1977-78 dávají základ nové generaci v AK Jeseník
(zleva: instr. F. Bac, pilot L.Bílý, J. Tálský, I.Nezval, P.Horálek)

1979
Rok 1979 byl po stránce plachtění obdobný, nalétalo se 488 hodin, avšak pouze 545 km, ve vlně bylo dosaženo 12 zlatých a 1 diamantového převýšení.

1980
V roce 1980 byl k lítosti nejen aeroklubáků zrušen provoz služebních letounů n.p. RD Jeseník.
Jinak byl tento rok úspěšný, díky mladým pilotům se nalétalo 631 hodin, 3490 km, vlnové soustředění probíhalo od října do prosince a bylo dosaženo 6 zlatých a 4 diamantových převýšení.


 
1980 - výcvik mladých pilotů pokročil, začínají létat přelety

Toho roku mělo několik pilotů jednu z posledních příležitostí přeškolit se na Démanta, kterého nám půjčil AK Šumperk

Hangárování během vlnového soustředění 1980
1981
V souvislosti se zrušením provozu obou letounů L200, které se staly majetkem Aeroklubu Nitra, se J. Nezval od r. 1981 přeškoluje v Holešově na Z 37. Vedení aeroklubu po provozní stránce (funkci náčelníka) dočasně přebírá J. Vogl. Tohoto roku se nalétalo 2708 km a bylo dosaženo dvou stříbrných plachtařských odznaků.


    Aeroklub Jeseník svůj největší rozmach zaznamenal právě v tomto období 70. let a počátku let 80. V té době se na letišti zformovala údajně nejlepší parta mladých lidí z rozlétané i nové elementárky, kteří dali základ celé nové generaci pilotů v Jeseníku. Jejich výcvik postupoval opravdu velmi rychle, brzy začali létat výkonně a většina z těchto mladých adeptů „vydržela“ v aeroklubu ještě mnoho let po získání pilotního průkazu, dosáhla vynikajících sportovních výsledků, mnozí se stali instruktory a mnozí také postupně nahradili v pozdější době vedení aeroklubu. Někteří zde působí dodnes.
    Jmenovitě přišli do AK Jeseník v letech 1973 až 1978 například tito členové: Jiří Šufana, Vlastimil Baudis, Josef Bár, Miroslav Warchil, R. Javůrek, J. Mišun, J. Měkyna, M. Komárek, P. Horálek, P. Hanáček, L. Ježek, J. Gnida, J. Tálský, I. Nezval, L. Bílý. V roce 1979 se k nim přidali např. K. Vagenknecht a N. Vagenknechtová, v r. 1980 P. Gerasis, M. Svačina, M. Sedláček, P. Schopf a v r. 1981  M. Rozkydálek, J. Polášek, P. Nezval a další. O jejich kvality se zasloužili především instruktoři V. Reich a J. Mikoška, s výcvikem pomáhali samozřejmě i ostatní instruktoři: J. Nezval, F. Fárek, J. Ovečka, J. Vogl, F. Bac. Letadlový park se v této době rozrostl na tři Blaníky OK-8828, OK-2819 a OK-4710, dva Orlíky VT 16 OK-3401 a OK-1414, jeden Orlík II VT 116 OK-7405 a vlečnou Z226 OK-KNB.
    Každým rokem probíhaly kromě letních soustředění také intenzivní podzimní vlnová létání, kterých se téměř vždy účastnili plachtaři z Brna - Medlánek. Postupně se přidávali i další zájemci o vlnu prakticky z celé republiky, takže na letišti v Mikulovicích bylo vždy velmi živo až do prvního sněhu a vlnová soustředění se stala tradicí našeho aeroklubu.

1981 - důležité úkony před startem (M. Rozkydálek)

 
Zaplétání přetrženého lana u navijáku Herkules 2                                              J. Mikoška - instruktor a vlekař                
                        (zleva: M.Warchil, J.Polášek, R.Kučera)

1981 - parta mladých pilotů při vlnovém soustředění
(zleva:  P. Hanáček, P.Gerasis, J. Tálský, M. Svačina, I. Nezval, L. Ježek, P. Horálek)

  První úspěšnou etapu historie obnoveného Aeroklubu Jeseník a nově vybudovaného letiště v Mikulovicích zakončila v roce 1982 velmi smutná událost, která poznamenala následující vývoj létání v našem regionu. V květnu 1982 při havárii Z 37 tragicky zahynul pilot, instruktor, náčelník, zakladatel a největší tahoun jesenického aeroklubu Jaroslav Nezval. Čest jeho památce.


Z Kroniky AK Jeseník; jiv 2007

Prosím všechny, kdo mají k tomuto období co říci a chtějí to udělat, ať neváhají mě kontaktovat na můj e-mail. Budu vděčná za každé doplnění či upřesnění informací i za kritiku. Děkuji.
TOPlist